Blog

Udělejte si z novinářů spojence. Ale pamatujte, že každý „podraz“ se obrátí proti vám.

Zdroj: Marketing & Media, 21/2017

Agentury se většinou snaží maximalizovat svoje výstupy a distribuovat obsah v rámci co nejvíce platforem. Někdy bohužel za každou cenu. V rámci efektivnosti a urychlení práce píárista samozřejmě může nabídnout exkluzivní materiál i více novinářům, zvláště když jde o aktuální téma. V případě zájmu jednoho z nich ale musí ostatním okamžitě sdělit, že informace už nejsou „volné“ a nenabízet je dál. Píáristé musí být féroví, jinak ztratí důvěryhodnost a renomé. Pokud například management firmy rozhodne jinak a zprávu z nějakého důvodu není možné v daném znění a čase vydat, PR manažeři to musí novináři rychle sdělit a případně hledat alternativu. PR manažer by tedy měl novináři upřímně a popravdě nastínit reálnou situaci a možnosti. Vyhne se tak nepříjemnostem. Z mnohých případů znám, že kličky nebo matení se většinou vždycky vrátí jako bumerang.

Na druhou stranu novináři by měli být vybaveni porozuměním pro rozličné situace v chodu firem nebo velkých korporací. Mnohdy nemusí jít o záměr ze strany agentury nebo PR oddělení. Nutností je, aby se píárista s novinářem znal, nejlépe osobně. Ideální je nečekat na rozhodnutí „shora“. Může totiž přijít až po uzávěrce.

Pikantní situace vznikají také tehdy, když PR dodá novináři exkluzivní text, na kterém se podílelo několik expertů firmy, generální ředitel, nebo například zástupce nezávislé třetí strany. Ve výsledném článku nebo reportáži ale nakonec hovoří jen zástupce konkurence. Komentuje data, zjištění a background dodaný autory materiálu, kteří se ale z článku tak nějak vytratili. Horké hlavy můžou potom novináři spílat a stěžovat si u šéfredaktorů. To bych však rozhodně nedoporučoval. Článek mohl upravit třeba editor na večerní směně nebo právě sám šéfredaktor, a novinář, který materiál připravoval, o tom nebyl spraven. Píárista by si tak jen naběhl na vidle a ukázal svoji vlastní neprofesionalitu.

Předně je potřeba si to vysvětlit s novinářem a zjistit důvod, proč se tak stalo. Kolegům, kteří na textu pracovali, nebo klientovi, je třeba poděkovat a vysvětlit jim, že takhle to v médiích prostě chodí. Kdo to nepochopí, přidělává si jen zbytečné vrásky a ničí svůj budoucí mediální potenciál. Řešením pak může být dodatečné doplnění citace do online verze, pokračování v tématu s novým článkem nebo prostě trpělivost a nadhled. Obojí společně s tvrdou prací nakonec přinášejí v oboru komunikace to nejsladší ovoce. PR není raketová věda, stojí spíše na instinktech, znalosti prostředí a mediálních zkušenostech.

Happiness Manager – o co vlastně jde?

 

Zdroj: Katka, 18/2017

 

Má tato pozice šanci se v Česku prosadit? Přece jen jsme svou povahou dost specifičtí (v porovnání třeba s pozitivním americkým způsobem komunikace a vystupováním). Jak na tuto pozici reagují zástupci starší generace? 
Ano, rozhodně. Většina lidí dnes nechodí do práce čistě jen kvůli penězům, vždy je pro ně příjemnější, když na pracovišti vládne příjemná atmosféra. Zástupce starší generace by možná ani nenapadlo, že by happiness manager mohl existovat, ale myslím, že nikomu není nepříjemné, když se někdo stará o jeho „pracovní štěstí“. Typická česká povaha mi u lidí naopak vyhovuje, protože je vždy vidět, že se s nimi něco děje a že je třeba vyřešit nějaký problém. Zároveň lze rozpoznat, když mají opravdu radost. Myslím, že mít neustále dobrou náladu bez předstírání prostě nejde.

V čem spočívá práce happiness managera? Pro mnoho lidí je to neznámé slovo, jak byste jim svou práci představila? 
Ideálním cílem je stav, kdy se lidé těší do práce a baví je to tam. Happiness manager se snaží toho dosáhnout – podpořit dobré vztahy, komunikovat s kolegy o jejich potřebách a představách… K tomu je potřeba mít co největší přehled o tom, co se ve firmě děje. Je vlastně „děvče pro všechno“. Tedy pro vše, co se týká toho, aby se lidé v práci cítili dobře.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Co konkrétně pro svoje kolegy děláte? 
Lidem mohou přidat na náladě a motivaci i maličkosti. Naše společnost je poměrně „mladá“, takže ještě nedávno bylo součástí mojí práce zařizování kanceláře, výroba vizitek či razítek a zásobování kancelářskými potřebami. Nyní se už přesouvám k zajímavějším věcem, jako je organizace teambuildingových akcí, oslavy narozenin apod. Standardně kolegům nepomáhám plnit jejich pracovní úkoly, ale snažím se o to, aby se jim pracovalo příjemněji. Především mi jde o to, aby věděli, že když budou mít problém, mohou se na mě obrátit.

Čím se tato pozice liší od pozice „běžného“ HR specialisty? 
V malých firmách nábor probíhá tak nějak více organicky. Happiness manager je trochu mimo hierarchii, je to jakýsi volný radikál, který zajišťuje podporu celého ekosystému firmy. Na rozdíl od HR specialisty nemusí happiness manager znát například zákoník práce. O to více ovšem musí umět komunikovat a naslouchat.

A kde čerpáte radost a štěstí vy osobně? Kdo se stará o vaše štěstí? 
V práci mám radost, když mají radost ostatní. V osobním životě se o mé štěstí stará můj přítel, což je doufám vzájemné. Dobíjí mě i kontakt s přáteli a také když je doma uklizeno.

Jakou kvalifikaci k této práci potřebujete a jak se dál sebevzděláváte? 
Stále studuji, inspiraci čerpám z předmětů zaměřených na manažerskou psychologii a leadership. Ačkoliv nemám podřízené, má role je poměrně specifická a v komunikaci mi tyto poznatky pomáhají. I přesto si myslím, že pro roli happiness managera není potřeba formální kvalifikace. Nejdůležitější je emoční inteligence a schopnost volit komunikační styl každému na míru, vnímat věci, které se na pracovišti dějí, a umět na ně reagovat.

Dokážou být Češi v práci šťastní? 
Upřímně doufám, že ano.

 

České limity content marketingu v praxi

Známá poučka zní, že už není jiný marketing než content marketing. Ale platí to i v praxi a umí české firmy s obsahem efektivně pracovat? Ať si každý odpoví sám. Fakt je ale ten, že v českých luzích a hájích není jednoduché a obvyklé přinášet originální obsah vznikající uvnitř značky, který by opravdu dokázal bavit, inspirovat a zapojit masy. Pár lidí se o to vážně pokouší, ale jen málo z nich to opravdu dělá. Důvody? Nedůvěra v nový, neproduktový content. Tradiční pojetí reklamního byznysu. Slabá schopnost marketérů přesvědčit vedení. Zaměření na okamžité obchodní výsledky. To jsou ve zkratce limity, které znemožňují firmám uplatnit strategii obsahového marketingu do praxe.Celý článek